HUMANISMUS II: OBRAZ ČLOVĚKA - Der Ackermann und der Tod

^{Oráč nazývá Stvořitele světa „rozmanitým tvůrcem všech lidských podob“. Na fresce „Procesí tří králů“ ji umělecky ztvárnil Benozzo Gozzoli (v kapli Palazzo Medici-Riccardi, Florencie, kolem roku 1460).}

Kdyby všemocná a důstojná ruka Boží stvořila tak nečistý a odporný obraz člověka, jak tvrdíš,“ volá oráč na Smrt, „byl by to tvůrce hodný odsouzení a nedbalý. Pak by nebylo pravdou, že Bůh stvořil všechny věci a člověka jako dobrého nade všechny ostatní!“ A pokračoval: „Kde by vůbec mistr řemeslník vytvořil tak zručný a umělecký předmět, tak rafinovanou malou kouli, jako je lidská hlava?“

^{Na této malbě (výřes) jsou nejen věrně zobrazeny členi rodiny Medicejských, ale také dal Benozzo Gozzoli každému dalšímu účastníkovi průvodu charakteristickou tvář.}

se podíváme na umění rané renesance, vidíme metaforicky realizovaná slova oráče. Od Giotta (1267-1337) se malíři zabývali zejména kresbou hlav a obličejů. Stejně jako celé tělo se stávají plastičtějšími, „přirozenějšími“. Lidské postavy již nejsou podřízeny transcendentní symbolice, ale

vlastní význam jako bytosti v tomto světě. Svatí jsou stále označováni gloriolou, ale ta jim nyní připadá podivně cizí, jako talíře přilepené na zátylku. O padesát let později v Čechách pak mistr Vyšebrodský zobrazuje Marii, Ježíška a mudrce bez svatozáře, jako přirozené pozemšťany. Země Karla IV. a Jana ze Středy nyní patřila i po umělecké stránce novověku.

^{Radost ze života ve městě: Sekvence fresek na radnici v Sieně (detail níže) vypráví o prosperitě a dobré náladě, kterou umožňuje dobrá vláda na zemi. Ačkoli je od sebe dělí téměř sto let, obě vyjadřují životní postoj doby, v níž Jan ze Žatce žil a vyrůstal. Lidé byli do světa zamilovaní a prakticky ho zbožňovali.}

více se do popředí malířského zájmu dostával profánní svět. Vyobrazení panovníků existovala vždy, často vznikala posmrtně, ale i když byli zobrazeni za svého života, bylo možné pochybovat o jejich podobnosti. Nebylo to způsobeno malířskou neschopností, spíše byl důležitější nápis než naturalistická imitace. V případě tváře císaře Karla IV., kterou můžeme vidět na gotické votivní desce z roku 1375 – Jan byl v té době pravděpodobně již notářem v Žatci – však neznámý autor vyvinul rozpoznatelnou snahu o dosažení podobnosti. Portrétní malba se stala oblíbeným žánrem nejen kvůli zájmu o lidi e světě, ale také kvůli světskému finančnímu zájmu: Sebevědomý měšťané s kupní silou a hrdá vojenská šlechta vytvářely poptávku.

^{Dvakrát Madona, s odstupem čtyřiceti let: nahoře vlevo Ambrogio Lorenzetti, „Zvěstování“, 1344. Svatá Maria pozorně naslouchá nebeskému poselství. Nadpřirozené glorioly a andělská křídla jsou nenápadně zapracovány do zlatého pozadí.Humanistická dekonstrukce zobrazení Madony, jakou bychom měli v budoucnu vídat častěji! (Národní galerie, Siena)}

^{Mezi těmito dvěma obrazy (vpravo) uplynulo téměř půl století. V obou je patrný malířův zájem o zobrazení těla.}

Malíři nyní také rádi zobrazovali sami sebe a své rodiny. Často se nevyhýbali bezohlednému zobrazení stáří a rozkladu; individualismus, realismus a autenticita tehdy převažovaly nad krásou. Každodenní lidský život, rodinný život, manželky nyní stály za to, aby byly zobrazovány. Kvůli tomuto realismu byl biblický příběh přenesen na zem a svět byl zbožštěn.

^{Radost ze života: Hornorýnský mistr, „Malá rajská zahrada“, 1410 x 1420 (Städelmuseum Frankfurt). Raně renesanční obrazy vyprávějí o dobrém životě na zemi.}

^{Tváře humanismu, zleva doprava: (1) Rogier van der Weyden (připsáno), „Portrét ženy“, 1430 (Gemäldegalerie Berlín).(2)„Portrét zbabělého muže“, kolem 1425: krása ošklivosti . (3) Jan van Eyck, „Muž s turbanem“ (autoportrét), 1433 (Národní Galerie London). (4) Jan van Eyck, Manželka Markéta, 1439 (Groeningemuseum Bruges ).}

pokračovat: HUMANISMUS III: DŮSTOJNOST LIDSKÉ BYTOSTI